Claude Opus 5: nový default pro těžké agenty, ne model do každého workflow

Claude Opus 5 je přesně ten typ vydání, u kterého bych brzdil dvě automatické reakce. První je nadšení „dejme ho všude“. Druhá je cynické „jen další model v tabulce.“ Ani jedno není moc užitečné.

Praktická verze je jednodušší: Opus 5 je nový silný pracovní model pro složitější agentní práci, coding, dokumenty a dlouhé kontexty. Není to levný filtr pro každý e-mail, ale může se stát lepším defaultem pro úlohy, kde jste doteď sahali po Opus 4.8 nebo eskalovali až na Fable 5.

Tvrdá fakta jsem ověřoval hlavně z dokumentace a release notes Anthropicu. Samostatný marketingový blog post není tak důležitý jako to, co je v API: model ID, cena, kontext, výstupní limit, effort, thinking a migrační změny.

Co přesně vyšlo

Anthropic v release notes uvádí model Claude Opus 5 s API ID ’claude-opus-5’. Je dostupný přes Claude API, Amazon Bedrock, Claude on Google Cloud a Microsoft Foundry. V přehledu modelů ho Anthropic řadí mezi Fable 5 a Sonnet 5: Fable 5 zůstává nejvyšší veřejně dostupná schopnost pro dlouhé agenty, Opus 5 je model pro komplexní agentní coding a enterprise práci.

Z technických parametrů jsou důležité čtyři věci:

• 1M tokenů kontextu jako default i maximum,
• 128k max output tokenů v synchronním Messages API,
• adaptive thinking zapnutý defaultně,
• cena 5 USD za milion input tokenů a 25 USD za milion output tokenů, tedy stejná hladina jako Opus 4.8.

Fast mode je u Opus 5 v research preview pouze na Claude API. Stojí 10 USD za milion input tokenů a 50 USD za milion output tokenů. To není „rychlejší zdarma.“ Je to režim pro chvíle, kdy latence stojí víc než tokeny.

Proč je to větší změna než jen název modelu

U Opus 4.8 bylo thinking vypnuté, pokud jste ho explicitně nezapnuli. U Opus 5 běží thinking defaultně a hloubku řídí ‚effort‘. To je malá změna v integraci, ale velká změna v provozu.

Když máte automatizaci v n8n, Make nebo vlastním agentním runtime, najednou nestačí vyměnit ‚model‘ string. Musíte se podívat na ’max_tokens’, protože thinking i finální odpověď sdílí stejný tvrdý limit. Musíte se podívat na effort, protože ‚low‘, ‚medium‘, ‚high,‘ ‚xhigh‘ a ‚max‘ nejsou jen kosmetika. Jsou to různé režimy spotřeby času a tokenů.

Anthropic zároveň upozorňuje na breaking change: pokud vypnete thinking, u Opus 5 to jde jen při effort ‚high‘ nebo níže. Kombinace vypnutého thinkingu s ‚xhigh‘ nebo ‚max‘ skončí chybou 400. To je přesně typ detailu, který umí shodit dobře vypadající migration branch v produkci.

Kde bych Opus 5 nasadil

První jasný kandidát je dlouhý coding agent. Ne oprava překlepu, ale práce typu: projdi větší repo, pochop existující architekturu, navrhni změnu, uprav více souborů, spusť testy, přečti chyby a vrať se k plánu. Tady dává Opus 5 smysl, protože Anthropic zmiňuje posun v long-horizon agentických úlohách, code review, bug-finding a schopnosti dokončovat vícekrokovou práci bez placeholderů.

Druhý kandidát je dokumentová analýza. Due diligence složka, výběrové řízení, interní směrnice, smlouvy, bezpečnostní audit nebo sada release notes od vendorů. Opus 5 má 1M kontext, ale to samo o sobě není plán. Plán je dát mu strukturovaný úkol: co extrahovat, jak označit nejistoty, kde uvést citace, kdy předat člověku a jaký výstup má být hotový.

Třetí kandidát je enterprise research agent. Monitoring trhu, konkurence, legislativy, produktových změn nebo pricing pages. Tady bych Opus 5 nepouštěl jako nekonečný rešeršní freestyle. Dává smysl jako dražší krok po levnější sběrné vrstvě: levnější model roztřídí zdroje, Opus 5 udělá syntézu, napíše memo a označí, co ještě potřebuje primární ověření.

Čtvrtý kandidát je workflow, kde model kombinuje text, obraz a nástroje. Anthropic zmiňuje zlepšení ve vision, dokumentech, grafech a UI/frontend kontrole. Prakticky: agent vygeneruje stránku, Playwright udělá screenshot, model zkontroluje layout, najde překryvy a navrhne opravu. Tohle je mnohem zajímavější než další demo „napiš komponentu.“

Kde bych ho nenasadil

Opus 5 bych nedal jako default pro hromadné klasifikace support ticketů, jednoduché CRM enrichment kroky, rutinní extrakci faktur nebo první draft krátkých e-mailů. Tam často vyhraje Sonnet, Haiku, levnější open model nebo pravidla.

Není to proto, že by Opus 5 nebyl schopný. Právě naopak. Problém je ekonomika. Pokud workflow běží tisíckrát denně a jednotlivá chyba má malý dopad, silnější model často jen draze dělá práci, kterou zvládne levnější vrstva. Opus 5 má dávat smysl v úlohách, kde cena špatného rozhodnutí, ztraceného kontextu nebo nedokončeného agentního běhu převýší cenu tokenů.

Co změnit v model-routeru

Já bych Opus 5 zařadil jako specialistu mezi Sonnet 5 a Fable 5.

Levná vrstva řeší objem: tagování, routing, normalizace, jednoduchý JSON, základní extrakce a rychlé odpovědi. Střední vrstva řeší běžnou znalostní práci: delší support odpovědi, CRM obohacení, content pipeline, dokumentové shrnutí nebo kontrolu vstupů. Opus 5 patří do vrstvy, kde už se rozhoduje o složitosti, riziku a délce běhu.

Praktický router může vypadat takto:

• ‚low‘ nebo ‚medium‘ effort pro první silnější analýzu,
• ‚high‘ pro běžnou produkční agentní práci,
• ‚xhigh‘ nebo ‚max‘ jen pro úlohy s jasným cílem, review a limitem,
• Fast mode pouze tam, kde rychlost skutečně mění hodnotu výsledku,
• fallbacky pro refusal nebo citlivé kategorie,
• audit log s modelem, effortem, tokeny, důvodem eskalace a výsledkem review.

Tohle je méně romantické než „máme nejlepší model“, ale provozně mnohem zdravější.

Pozor na staré prompty

Anthropic v promptovacích doporučeních upozorňuje, že Opus 5 ověřuje vlastní práci častěji a v multi-agent frameworku ochotněji deleguje na subagenty. To je dobrá zpráva, pokud chcete dlouhé agentní běhy. Je to horší zpráva, pokud máte ve starém promptu třikrát napsáno „vždy vše zkontroluj, použij dalšího agenta, udělej finální verifikaci.“

U Opus 5 bych proto po migraci nehodnotil jen kvalitu odpovědi, ale i délku běhu, počet tool callů, počet subagentů, latenci a cenu za dokončený úkol. Model, který je chytřejší, může být v konkrétním workflow horší, pokud ho prompt nutí dělat práci navíc.

Minimum pro migraci:

1. explicitně nastavit ‚effort‘, 2. zvednout nebo přepočítat ’max_tokens’, 3. odstranit redundantní instrukce k ověřování, 4. otestovat refusal/fallback větev, 5. porovnat cenu za hotový task proti Opus 4.8, Sonnet 5 a Fable 5.

Můj závěr

Opus 5 je pro mě dobrý kandidát na nový default pro těžší agentní práci. Ne pro všechno. Pro úlohy, kde potřebujete držet dlouhý kontext, používat nástroje, iterovat, kontrolovat vlastní práci a dodat hotový výsledek místo návrhu s placeholdery.

Největší posun není jen „vyšší inteligence za cenu Opus 4.8.“ Skutečný posun je v tom, že Anthropic dělá z výkonu více řiditelnou veličinu: effort, thinking, cache, fallbacky, Fast mode. To je přesně směr, kterým musí jít firemní AI stack. Ne jeden nejlepší model, ale řízený systém, který ví, kdy levně třídit, kdy pořádně přemýšlet a kdy zastavit běh pro člověka.

Zdroje: Anthropic Claude Platform release notes, What’s new in Claude Opus 5, models overview, pricing, prompting Claude Opus 5, model deprecations, AWS Claude Opus 5 now available on AWS a The Verge Anthropic releases Opus 5.